Velká cena Norníků GPE Slovensko

Velká cena Norníků GPE Slovensko – Kalinovo 2019

Původně jsem s Idarem na Slovensku startovat nechtěl. Je mu letos 5 let a už startoval na soutěži O pohár klubu, MRKu, Poháru Českého středohoří a byl přihlášen na KHS. Tedy by toho bylo dost i tak. Nicméně mi jednoho večera zvonil telefon a volá Václav Sluka. Ten na VCN měl jet a byl přihlášen, z časových důvodů ale nemohl a protože byl nahlášen počet psů, kteří měli ČR na této akci reprezentovat, bylo mu výcvikářkou uloženo sehnat za sebe náhradu. Jeho hláška, že je víc psů a vůdců, kteří by mohli jet, ale já mám s Idarem reálnou naději to dojít, mě dostala. Dali jsme tedy vědět na Slovensko změnu psa a stihlo se to ještě vytisknout do katalogu.

V pátek 4. října tedy vyjíždíme směr Lučenec, Kalinovo. V autě se mnou jede Dušan Salač s Arkem a Monika Ilová jako rozhodčí. V druhém autě nás doprovází Mirka Marková s Hakivou a Michal Jorda s Hankem. Ten reprezentuje české teriéry – Hank je PRT.

Cesta nakonec proběhla v pohodě a večer se v místě ubytování sešlo 8 vůdců se svými svěřenci. Naši ekipu doplnil ještě dobrý známý Ulli Sand ze Švýcarska a dále účastníci ze Slovenska. Proběhlo losování a "malý" společenský večer. Ráno jsme pak vyrazili do lesa. Centrem byla velmi útulná lovecká chata a skutečným zážitkem na zahájení byl perfektní výkon trubačů. To se jen tak neslyší. Mě to "malinko" rušila nervozita ze začátku soutěže.

Stěžejní disciplínou této soutěže je stopa 20 hodin stará, bez doprovodu rozhodčích. Stopy byly kapány jelení barvou a založeny v listnatém lese, sem tam trnky. Nebyly náročné terénem a byly dobře založené, les byl ale plný zvěře, zejména daňčí. Nicméně se potvrdilo, že psi byli dobře připraveni a z 8 startujících stopu zvládlo 6. Dva se 4 markanty, dva se třemi a dva s dvěma. Následovaly poslušnostní disciplíny a tady se chování na stanovišti stalo osudným Slovenskému JGT Car Šangalov dvor Pavola Brečky, který vystrájal tak, že to bohužel nevydržel ani Arko Dušana Salače a oba tedy neobstáli. Když pak neobstáli další dvě feny na noře, jedna zkoušku balamucení a druhá zkoušku hlasitosti, zbyli jsme v soutěži dva. Na neděli zůstaly dvě disciplíny, šoulačka a hledání. Šoulačka proběhla v pohodě, je jiná než ji známe u nás a proto jsem musel Idara uvázat. Hledání v lese plném zvěře bylo pro toho mého lovce odměnou za ty tři dny pořád na řemeni. Horší to bylo s mými nervy když na 25 minut zmizel hlasitě za zvěří nejen z dohledu, ale i z doslechu a navíc i ze signálu Garminu. Nakonec to dopadlo lépe než loni, kdy se vrátit v limitu při stejné disciplíně na stejné soutěži nestihl a tentokrát jsem ho uvazoval přesně ve 30. minutě. Stálo mě to asi 3 roky života. Tím jsme soutěž dokončili na krásném posledním, pardon druhém místě. Celkové výsledky jsou v přiložené tabulce. Byla to velmi povedená akce, která se nesla v přátelském duchu, byla dobře připravená a jen trošku škoda, že nebylo více startujících z ostatních zemí.

Já nakonec musím poděkovat Vaškovi Slukovi za ten telefonát a za to, že nám s Idarem věřil. Jirka Cikryt