Soutěž v práci na černou zvěř v přírodních podmínkách – Polsko

Soutěž v práci na černou zvěř v přírodních podmínkách – Polsko – Kózle 8.1.2022

Začal nový rok, Vánoce se nesly opět v duchu nikam nechoď, Omikron se blíží a číhá všude kolem nás 😊 a tu zavolal náš kamarád Pawel Lisiak - předseda hlavní rady PZL, zda nechceme vzít psíky a přijet na soutěž, která byla zorganizována na propagaci myslivecké kynologie.

Neváhali jsme ani chvíli, a vstříc akce a adrenalinu pro čtyřnohé i dvounohé jsme začali plánovat. Pravda, nebylo mnoho času, bylo to ze dne na den.

Podmínky pro start v této soutěži naši psíci splnili, ještě týž večer jsem poslala přihlášky. Z předchozího klání Evropského poháru jezevčíků v Maďarsku, jsme s kolegou Jiřím Cikrytem vytvořili skvělý "czech team", vyjeli jsme do Polska tedy ve stejné sestavě: Já s fenou Ines z Pernštejnského podhradí – jezevčík standard drsnosrstý, Miroslav Vítek se psem Herrym ze Skleného kopce – otec Ines, ing. Jiří Cikryt s Idarem od Hájkovy lípy – jezevčík standard hladkosrstý. Motto znělo: "Kdyby nic, strávíme příjemný víkend s přáteli z Polska". Na jakýkoli výcvik nebyl čas, psy jsme vzali, jak se říká, takřka od boudy, nevěděli jsme ani jaké budou disciplíny.

Tato akce byla zorganizována na podporu myslivecké kynologie v Polsku, kde je momentálně problém s použitím loveckých psů při lovu, především pak při tréninku a výcviku. Předseda PZL se snaží situaci změnit a ukázat tak, jak efektivní může být lov pomocí loveckých psů. Akci natáčela po celý den TV a lovecký kanál Sudecka Ostoja. V sobotu ráno, ještě za tmy, po příjemně stráveném večeru v loveckém penzionu, jsme dorazili na místo konání. Krásný areál, vůdcové psů, rozhodčí, trubači, spousta profi střelců, TV štáby, organizátoři, prostě vše napovídalo, že to bude velké. Na nástupu stáli opravdu různá plemena od lajek, polských honičů, ogarů, porcelain psů, teriérů až po nás jezevčíky. Naše špagetky vypadali trošku komicky ve smečce takových velkých psů a jistě si mnozí z přítomných řekli, co ta m ti pinďové na krátkých nožičkách vůbec budou předvádět. Rozdělili nás do skupin, přeci jen nás bylo 21, navíc toliko rozličných ras, různého založení, by se v leči patrně zabilo. Po losování jsme skončili s teriéry a porcelainy v poslední skupině 4. Co se nám velmi líbilo bylo úžasné rozlišení psů, které jsme obdrželi ve formě srandovních barevných obojků, které naše psy proměnili v perutýny paprsčité, každého psa v jiné barvě 😊. Celou akci podpořila firma Garmin, která po celý den připravovala pro každého psa obojky a pouze rozhodčí pak mohl nahlížet v průběhu práce psa do přijímače. Tohle bylo velmi korektní a spravedlivé.

Vždy každou skupinu naložili do aut a odvezli do připravených lečí. Vždy s rozhodčími, střelci a kameramany. Místy přehledný terén a místy velké houštiny, velké komplexy lesů prozrazovaly předpoklad velkého výskytu zvěře. Naše skupina šla na řadu jako poslední, byli jsme zmrzlí, dopoledne jsme strávili ohříváním se u ohně. Bylo to dlouhé, pač lajkám chystali náhradní leč, neboť v první leči neměly prasata.

Nyní přišla řada na nás. Velké očekávání a také nervozita byla tu. Vytáhli jsme rozespalé psíky z auta, nainstalovali perutýny, co jsme dostali, GPS obojky, co nám rozdali rozhodčí a šlo se na věc. Bylo téměř půl čtvrté odpoledne a my se tak trochu báli, že zatmíme. Střelci byli na svých pozicích, my také a tak zazněl povel " vypusťte psy". Od samého počátku byla leč velmi rychlá, postupovalo se velmi svižně, také proto, že psi byli po chvíli ve zvěři. Začalo intenzivní hlášení psů a vzrušení nabíralo na obrátkách. Když jsem uslyšela Herryho intenzivně hlásit, poté zavýjet, v tu chvíli, jsem si myslela, že bitka s jagdteriéry, kteří šli s námi, je tu. Něměli jsme v leči flinty, pouze chladné zbraně, nu co se dalo dělat, prchali jsme s tátou Herrymu na pomoc. Přiběhli jsme blízko a v tu chvíli viděli, jak Herry visí na praseti a společně s jagoši buší do prasat. V momentě rozbíjí prasata, která prchají ve více směrech. Začínají padat rány, zdá se, že blízko nás. Tempo nás všech bylo velmi rychlé. Herry vyprovázel divočáka z leče, který se následně ulovil, po chvíli se vrací zpět a už nechce dále pokračovat, pomyslím si, zda není zraněný, chodil stále kousek do houštiny a zase zpět pro svého vůdce, který jej tedy následoval a kterého Herry dovedl k dalšímu střelenému kusu. Nádherná práce, kterou jsme mohli vidět přímo my, tohle se událo přímo před námi. Jelikož se tlupa divočáků rozprskla do všech směrů, šli různě psíci v patách dalším kusům. Idar o Hájkovy lípy se věnoval taktéž tvrdě divočákovi, kterého vyhnal krásně na střelce a následně pokračoval na pomoc Ines, která řešila čtyři divočáky na druhém konci. Několikrát divočáky stavěla a před zraky střelců je vyprovodila z leče ven. Předseda hlavní rady PZL po ukončení leče povídal: " mohl jsem střílet, ale kochal jsem se nad nádhernou prací jamníka a nechal jsem střílet kolegu". Ten tak divočáka ulovil, následně se střelili i další. Ines pak nádherně hlasitě u střeleného kusu zůstala, což mi rozhodčí ukazoval na GPS. Obojek s číslem 8, už dobrých pár minut hlásí u kusu, říkal, a tak jsme vyrazili za ní. Vyběhli jsme na linku a Ines už v náručí šťastného střelce seděla jako královna na babosedu. Než jsem k povozu doběhla, po cestě mi střelci třepali rukou a gratulovali. To jsem ještě ani nevěděla, co Ines všechno předvedla, to mi pověděli až cestou k výřadu. V naší leči se ulovilo nejvíce kusů černé zvěře, celkem deset. Nezatměli jsme, mělo to velmi rychlý spád, psíci se neztratili, nezranili, my byli plni euforie z vynikajících výkonů, polští střelci uchváceni z toho, že jezevčík je toliko pracovním plemenem, toto oni na Polsku příliš neznají. Byli úplně vedle z toho, že Idar – hladkosrstý jezevčík, takto tvrdě pracoval. Nějací pracovní drsnosrstí standardi v Polsku jsou, je jich však málo a hladkosrstý – to byli teprve v údivu.

Svezli nás na místo ranního nástupu a jelikož se nyní začalo stmívat, rychle, rychle se chystal výřad, nástup, proslovy a ukončení, tak, aby vyhodnotili nejlepší střelce a mohli jsme tak usednout k připravené báječné večeři, svařáku a teplému čaji. V tuto chvíli rozhodčí zpracovávali výsledky a připravovali vyhodnocení psů, velmi se nám opravdu líbilo pomocné posuzování dle GPS, kde mimo to, že bylo dosti rozhodčích a střelců, kteří mohli na vlastní oči práci psů vidět, mohli také rozhodčí posuzovat dle GPS. Nádherně si tak mohli ujasnit spousty situací, které v leči nastaly a které mohly tímto způsobem rozklíčovat. Kde jaký pes v danou chvíli byl a jak pracoval a také zda třeba hlásil u kusu, jako to bylo v případě Ines.

Když začali vyhlašovat, utíkala jsem do auta pro psy. V tu chvíli přečetli Ines a mé jméno, absolutně jsem to nečekala, zamotaná do vodítek a dvou psíků jsem utíkala převzít cenu, GPS výcvikový obojek od Garmin. Ines se stala vítězkou, druhý skončil Herry a třetí Idar. Všichni s titulem "Dzikarz". Tři malincí jezevčíci s velkým srdcem, prokázali vynikající pracovní vlohy a ostrost, nechali za sebou 18 dalších psů a porazili tak obrovské honiče a teriéry. Bylo to jako SCI-Fi. V tu chvíli neuvěřitelné. Po vyhlášení a společném fotografování jsme se rozloučili a rozjeli domů, přeci jen byl večer a nás čekala cesta domů. Ještě v autě jsme vstřebávali naše silné zážitky. Dopolední mrznutí, čekání a přikládání do ohně se vyplatilo a my jsme si tak užili všichni krásnou atmosféru a čas strávený s přáteli myslivecké kynologie.

Ocena prace dzikarzy w warunkach naturalnych – Polsko 8.1.2022

• Ines z Pernštejnského podhradí – Vendula Šigut Vítková
• Herry ze Skleného kopce – Miroslav Vítek
• Idar od Hájkovy lípy – Ing. Jiří Cikryt