Lara od Hájkovy lípy

Vzhledem k tomu, že naše feny stárnou a krevní linii je třeba zachovat, ponechali jsme si letos z vrhu naší Chessi fenečku Laru. Otcem tohoto torpéda je Xaver z Heneberk. Hnědopálený pes velmi úspěšný, hlavně na pracovním poli. Všechna štěňátka tohoto vrhu musela být černá s pálením, protože Chessy nemá hnědý gen. Dále ale hnědý gen mohou nést.

Lara je tedy černá s pálením, paly jsou méně výrazné. Dnes (20.11) je jí 6 měsíců, je přezubená a opravdu je to torpédo. Je hlasitá na stopě, má zájem o stopy a zvěř si umí najít a nečeká až ji někdo vyšlápne. Vypadá tedy velmi nadějně. Uvidíme jak to bude dál, držím jí palce a těším se, až spolu budeme absolvovat zkoušky a soutěže.

Mám čerstvé informace i o její pravé sestře Lassi, je na tom obdobně a pracovně se také projevuje velmi nadějně.

Laře se daří!

Tak jak se od štěněte jevila velmi nadějně v práci i exteriérově, tak to potvrzuje.

6. června 2020 jsme absolvovali v 1. ceně lesní zkoušky a 258 bodů "stačilo" na vítězství.

20. června obstála na zkoušce nováčků v norování s plným počtem 84 bodů.

12. července byla Lara oceněna na Klubové výstavě na Konopišti ve třídě mladých: výborná 3

22. srpna se nám moc nepovedly barvářské zkoušky a s 96 body jsme skončili ve 2 ceně. Projevila se moje nervozita a nezkušenost, kdy jsem se pokoušel vést Laru na šoulačce krajem podmítnutého pole, kde nebyla žádná kolej nebo pěšina. Byla to ale moje volba a rozhodčí mi terén umožnili vybrat. Co mne ale potěšilo, byla 4 s barvy ve velmi těžkém terénu a to jak si s tím Lara poradila.

Hned za týden, tedy 29. srpna jsme zavítali pro změnu na výstavu a na Speciálce v Jaroměřicích už ve třídě pracovní Lara byla oceněna Výborná 1, CAC.

Díky coronaviru pak byla přestávka a zkoušky a výstavy se rušily.

Až v lednu 2021 jsme absolvovali individuální zkoušku z norováni s výsledkem: obstál, vyhaněč. Pravda je, že v té době už měla 2 vyhnané lišky v domácí honitbě. Tu druhou dokonce v noře nechal Idar, když se na ni nemohl dostat a Lara ji vyprovodila tak rychle, že jsme ji ani neulovili.

2. května jsme pak přešli z podzimu odložené barvářské zkoušky honičů v 1. ceně s 206 body.

Začátkem června se nám vůbec, ale vůbec nepovedl Pohár středočeské pobočky. Lara byla na vícedenní akci poprvé, v sobotu vypadala jako by byla v lese snad poprvé. Paradoxně se její projev výrazně zlepšil v neděli. Před touto soutěží jsem uvažoval o přihlášce na Memoriál Rudolfa Kristla, když jsem viděl v sobotu co vyvádí, tak mne to rychle opustilo. Nicméně po tom, jak se srovnala v neděli jsem to risknul a dobře jsem udělal.

Na výstavě na Konopišti jsme letos opět ve třídě pracovní obdrželi Výborná 2 a res CAC.

Memoriál Rudolfa Kristla jsme přešli v první ceně s 361 bodem na 3. místě s tituly CACT a CT. Lara fungovala od pátku do neděle naprosto v pohodě a s plným nasazením. Jediná trojka se nám vloudila na barvě.

Když už jsme věnovali nějaký čas výcviku v poli, tak jsme 11. září startovali na podzimních zkouškách a bez aportů je dokončili ve 2. ceně. V podstatě s plným počtem bodů, které jsme mohli dostat. Celkem jich bylo 209.

Za týden na to jsme si udělali zahraniční výlet a netradičně v neděli, startovali na zkouškách v norování na Slovensku. Na memoriálu pana Bachratého v Čáčově u Senice byla Lara hodnocena v obou kolech 64 body a 1. cenou. V 1. kole za chvat na druhou polovinu těla a ve druhém za tvrdé doléhání ve 3. kotli.

Další z našich zahraničních výletů byl do Maďarského Kaszó na Evropský pohár. Tam jsme 20 hodin starou stopu došli o minutu později, než bylo třeba. Tím jsme v EP neobstáli a nemohli pokračovat, ale v neděli jsme absolvovali zkoušku na noře a přivezli CACT HU. Omluvou nám budiž, že tolik zvěře jsme nikdy dosud neviděli a už asi nikdy neuvidíme.

Potvrzuje se, že Lara je lovec a pracant, je to ale fenka a občas není její výkon úplně vyrovnaný, souvisí to i s jejím háráním. Celkově za rok 2021 Lara získala titul Norník a U - všestranný pes.

Na hárání nedošlo a tak jsme se na začátku prosince mohli zúčastnit zkoušek honičů. Okolnosti nám moc nepřály, napřed nám zrušili HZ na OMS Znojmo, kam jsme byli přihlášeni a pak jsem utrpěl mírnou otravu krve po vyvrhování divočáka. Tu první překážku jsme překonali díky kamarádům na OMS Svitavy, kteří pořádali HZ ve stejném termínu, měli volno a ke zkouškám nás přijali. To druhé bylo horší a já ještě v pátek večer musel vyhledat ošetření na urgentu nemocnice a na zkoušky cestoval pod antibiotiky ( zabrala rychle) a se zafačovanou levou rukou.

Nicméně Lara předvedla že jí titul U - univerzál opravdu nejen patří, ale i sluší. Předvedla jeden ze svých lepších výkonů a navíc při nás stálo to pověstné zkouškové štěstíčko. Měla možnost předvést práci na postřelené sele přímo v leči a po naháňce i dosled na stopě postřeleného lončáka. Toho lončáka jsme sice nedosledovali, ale Lara držela stopu asi 800 m a pak nás rozhodčí zastavili. Na neděli nám zbyly dvě disciplíny a to chování na stanovišti a chování u střeleného kusu černé zvěře. Výsledkem našeho společného snažení byla I. Cena, 203 bodů a třetí místo.

Teď už tedy čekáme na to hárání a doufejme, že Laru čekají mateřské povinnosti.  

Pracovní pohár 2021

Lara se umístila na druhém místě v pracovním poháru mezi jezevčíky hladkosrstými standardními a na třetím místě celkově! 

Lařin dosled - srpen 2022

Dnes ráno mi v půl sedmé u postele zvoní telefon. Vzhledem k tomu, že jsem po včerejším posuzování na zkouškách a boji s nachlazením, trošku mimo kondici, chvíli trvá, než pochopím co se děje. Kolega ráno střílel na srnce na poli se vzejitým výdrolem po řepce a ten mu odskočil do lesa. Z hrany lesa ho neviděl a tak volá a nechce to rozšlapat. Opouštím teplo brlohu, beru Idara a vyrážím. Ověřujeme nástřel na kterém je jen stopa po kuli a až o kus dál je na orosené řepce vidět pár kapek barvy. Idar za to vezme, já mu věřím a vyrážíme. Zhruba po 15 minutách jsme na druhé straně lesa a vidíme, že opravdu jdeme po stopě srnčího. Jsme ale bez barvy a tak Idara zastavuji a vracíme se na nástřel. Po druhém nasazení se dostáváme po cca 300 m k plotu oplocenky, mně je blbě a tak Idara zastavuji a jedeme domů. Jsem komplet propocený. Pořád mi to ale nedá. Doma se převlékám do suchého a snídám. Tím se výrazně zlepšuje můj náhled na svět. Říkám si, že pro klid svědomí to ještě zkusím a ověřím s Larou. Protože kolega už se musí věnovat jiným povinnostem, beru i kulobrok a s Larou vyrážíme. Lara si kolem nástřelu udělá kolečko a lehne do "řemenu". Jde soustředěně a tak jen koukám abych jí nepřekážel. Docházíme ke stejnému pařezu jako při druhém nasazení s Idarem. Tam ale Lara ostře točí doprava a pokračuje. Netrvá dlouho a přicházíme k podrostu ostružin a tam jednak nacházím kapku barvy a jednak Lara, která ostružiny dvakrát nemusí, nekompromisně pokračuje dál. Po dalších cca 100 metrech se dostáváme ke staré neudržované díravé oplocence zarostlé vším možným. Tady je opět barva, Lara zvedá hlavu a před námi odskakuje kus srnčího. Doručkuji po řemeni a pouštím Laru na volno. Ta vyráží a hlásí, srnec je kousíček před námi a na Laru útočí, ta mi odskakuje až skoro pod nohy a já na cca 10 m srnce zepředu na ostro dostřeluji. Tak to by bylo, máme toho oba dost. Než srnce vytáhnu z té buše, jsem opět komplet mokrý. Tak rychle pocty zvěři, poděkování patronům, červená práce a odvoz srnce do chlaďáku. Referuji lovci o výsledku dosledu a mířím domů se opět převléknout do suchého. Srnec měl nízkou ránu na hrudní kost, bez poranění vnitřních orgánů.          Lovu Zdar!